Vrh A

Datum narození: 30.3.2008 – 20:00 hod
Porodní váha: 500 g
Barva: červená pšenice
Nyní: Chlumec nad Cidlinou

Naše Agathka je prostě a jednoduše báječná!!! Vzali jsme si neuvěřitelně hodné, milé a poslušné štěňátko a momentálně je z něj vyloženě happy puberťačka. Hned jsme si rozuměli, pokud doma něco provedla, stačilo se na ni podívat a bylo jasno. Teď už má náš harmonogram zmáknutý – ráno jdeme do práce, doma vydrží už i 12 hodin, ale běda, když se vrátíme a ještě někam vyrazíme bez ní! …ví, že to náš čas patří jí a dá to náležitě najevo (pokoj zasněžený toaletním papírem, kapesníky, botami). Agi miluje zvířátka všech velikostí a barev – taková srnečka či zajíček ji rozhodně nenechají klidnou. Jediná šance paničky je být rychlejší (stačí říct NE!), ale to bohužel většinou není a následuje honička. Naštěstí si to Ag obvykle ještě v dohledu rozmyslí a po krátkém zaváhání se vrací s výrazem šťastného provinilce. Pravdou ovšem je, že je to v prostředí, které zná a ví, kde nás najde. Jinak si nás pečlivě hlídá. O pejscích si stále myslí, že jsou na světě, aby si s ní hráli. Ráda se kamarádí, honí, když někdo odpadne, štěkáním ho provokuje k dalšímu kolu. Ostatní nenapadá, akorát je protivná, když je unavená (ostatně jako všichni). Jinak je Agu úžasná živola!!! Není roští, kterým by neprolezla, potok, kterým by neproběhla…venku si vystačí sama (protože kontrola musí být), i když s pejsky je to samozřejmě lepší! Potvůrka pečlivě rozlišuje „mlsinky“ a „úplatky“. To 1. bere vždy, všude a v jakémkoli množství. To 2. ze zásady odmítá, případně si vezme, asi aby neurazila, a následně vyplivne – ideálně na výstavách či cvičáku. Na ten nás nepřivedla neposlušnost, neb Agi je prostě v rámci možností vzorňák, ale Agathčin velmi specifický vztah k lidem. Je nedůvěřivá a nekontaktní. Lidi na chodníku je schopna obejít po silnici, což nás přivádí k šílenství. S ženami to ještě není tak strašné a některé si ji můžou i pohladit, ale chlapy vyštěkává, obíhá a i panu rozhodčímu umí dát najevo „Ty na mne sahat nebudeš“, i když to už celkem zvládá. Nejlepší je, že pokud už ji někdo hladí, nic neudělá, jen se tváří jako blbka. Od dětí naštěstí snese prakticky vše. Jinak je to naše sluníčko. Někdy se tváří, že nikoho nepotřebuje a furt někdo otravuje. Ale pak dělá „pupu“ a vítá a prohání nás a když se zlobíme, dává pac a pusinky (protože ty přece spasí všechno, ne?) nebo strká čumáčkem do ruky, a když má za sebou těžký den – veterina + stříhání drápků – vleze si do postele a mačká se, mačká, až páníček ráno říká, že to takhle nejde. V duchu pana Donutila nás udržuje „furt ve střehu“, musíme přemýšlet, jak ji co učit, jak motivovat. Umí dát najevo, že jsme se zbláznili a dokázat, že když si my myslíme, že něco nechápe nebo plete povely, ve skutečnosti si to děláme sami, neboť ona rozhodně není hloupá! Je to naše štěstí, které by člověk někdy nejradši přetrh, ale nikdy jsme ani na okamžik nelitovali, že ji máme a věříme, že je to vzájemné.

1. týden – 760 g
2. týden – 1220 g
3. týden – 1860 g
4. týden – 2520 g
5. týden – 3460 g
6. týden – 4900 g
7. týden – 6240 g
8. týden – 7420 g