Novinky 2016

Krytí 26. 1. a 28. 1.

Protože naše Geenuška je logistik na baterky a ráda si vše dělá po svém, je nutné se jí samozřejmě přizpůsobit. A tak ač jsme očekávali hárání nejdříve v únoru, ale spíš v březnu, překvapila nás již 11. 1. . Zřejmě v tom nechtěla nechat Aiminku samotnou – ta hárala od silvestra. Stejně jí podezřívám, že jen nechtěla, abychom jeli do lázní – chápejte, na tři dny odjet a bez ní! Ale špatně si to spočítala a tak jsme stihli před odjezdem u paní doktorky první progesteron. Když nám volala výsledek bylo jasné, že se můžeme klidně nahřívat ve výřivce. Po víkendu druhý odběr a po zjištění výšky hladiny progesteronu jsme se shodli, že druhý den vyrazíme za Taariqem. Cesta byla super a za tři hodiny už Gee kontrolovala Taariqovo království. Tedy nejdůležitější bylo zjistit jestli má dobrou či lepší trávu než my. Pak už přišel na scénu pan dokonalý…romantika naší princezně evidentně nic neříká a představa lítání po zahradě ji rozhodně nenadchla. Po kontrole, že je Taariq kluk dala jasně najevo, že ona je tu kvůli důležitějším věcem než je nějaké namlouvání. Později jsem si uvědomila, že dost možná nechtěla postávat a lítat v mokrém sněhu – pak ovšem nechápu, proč narozdíl od Carinka svázání trvalo víc jak půl hodiny. Ale to je prostě naše bláznivá Gee. Dali jsme si kávu a čaj, řádně jsme ty naše zrzavé miláčky pomluvili a vyrazili k domovu. Mělo mi být jasné, že tak hladký průběh bude po zásluze potrestán.

Ve čtvrtek v plánu stejný scénář…první zádrhel nastal na našem největším republikovém parkovišti – tedy dálnici. Díky uzavírkám (s kterými začali v úterý hned po našem průjezdu)jsme nachytali víc než hodinu zpoždění. Když jsme konečně dojeli, tak Geenuška opět prostudovala zahradu. Díky počasí nebylo po sněhu ani památky a tak aspoň zkoušela jakou má Taariq vodu ve svých kalužích. Trávu dobrou má – to ví už z minula. Když vyžahla všechna vodstva včetně přinesených, přišel na scénu náš pan důležitý. Vypadalo, že zas nebude ani romantika a ani to půlkolečko co posledně…a ejhle, najednou Gee došlo, že si vlastně neprohlédla zahradu, nezkontrolovala sousedovic parcely a že se s Taariqem neproběhli…tak jsme naše zrzavé štěstí loupli do auta a šli si dát kafíčko a výborné moravské koláčky. Po pauze nás zajímalo jestli byl výlet po naší úžasné dálnici zbytečný či nikoli. Myslím, že tentokrát si to Taariq užil víc než v úterý, protože se měl čas i předvést, zasvádět si a pak odvést přesně to, co se od něj čeká. Byli oba s Gee moc šikovní a nám už teď nezbývá než čekat. Díky Taariqu, díky Janičko! Cesta zpátky už byla opět v pohodě a když jsme míjeli stále zasekaný úsek byla jsem vděčná, že jedeme opačným směrem. Fotečky máme pouze z telefonu.